Přesun stránek

Zdravím všechny čtenáře,
rád bych vás informoval o tom, že jsem právě dokončil spojení všech mých blogů do jedné funkční stránky. Uvidím, na jak dlouho si ji ponechám, ale rok minimálně, takže očekávejte další posty jen tam. Adresa je www.hinata-inn.eu

Lands of Lore 1: Throne of Chaos

Západní dřevo

               

     Stejně jako praotec 3D FPS her Doom, ani první díl série Lands of Lore nebyl prvním dungeonem. Před ním (1993) tu byla spousta podobných her, například Eye of the Beholder od stejných tvůrců, nebo legendární Dungeon Master 1, který definoval žánr procházení se s družinou válečníků v zatuchlých kobkách a jeskyních. Ale pouze tato hra ve mně zanechala vzpomínky až dodnes, kdy jsem si ji z nostalgických důvodů prostě musel koupit (na GoGu a pak i na Originu). Jedním z hlavních důvodů mé obliby mimo jiného bylo a je renomé tvůrců, protože společnost Westwood Studios už mělo v této době na kontě hity jako Legend of Kyrandia nebo Dune a Dune 2: The Building of a Dynasty, u kterých jsem trávil spoustu času. A když přišlo první LoL, které bylo ještě navíc vizuálně podobné sérii o Kyrandii, tu hru jsem prostě musel mít.

Za sedmero horami

     Po vzoru výše jmenované Kyrandie, i zde je příběh situovaný pohádkově. Zlá čarodějka Scotia našla magický prsten, který jí dodává obrovskou sílu a protože touží po moci, vydala se zabít krále Richarda. Toho se jí podařilo pouze otrávit, ale nezabít. A do toho přicházíte vy a vašim úkolem není nic menšího, než najít protijed a porazit Scotii. Nebojte, nebudete na to sami, cestou vás bude provázet několik spolubojovníků a potkáte i pár pomocníků.

Láska na první pohled

               

     Po vizuální stránce je hra nejvíce podobná druhé Kyrandii, což dokazuje i vzhled dívky v Gladstonu. Tím to ale nekončí. Prostředí před hradem je krásně barevné a líbivé, dokáže člověka nadchnout už na první pohled. V porovnání s Dungeon Masterem 1 jde o obrovskou změnu, protože hráč začíná v lese a ne v nějakém vězení.

               

     Co při spuštění hry hned zaujme, je animace, která ukazuje Scotiu nalézající prsten. Vše je opět pohádkově stylizované, příjemně navodí atmosféru a dokáže zaujmout už na první pohled.

Cestou necestou

     Příjemné je i putování po světě. Respektive je rozmanité. Začínáte v lese, jdete do hradu, pak jeskyně, bažiny, bílé království atd. Každá lokace má jiné textury, jiný typ nepřátel, jinou atmosféru. Vše pak působí uceleně, skoky mezi lokacemi nebijí do očí, vše je takové, jak má být a stále si to zachovává tu pohádkovou stylizaci.   

Odkaz

               

     LoL nezůstalo samo, pouze trvalo celé čtyři roky, než vyšlo pokračování, které už bohužel ztratilo kouzlo prvního dílu. Poslední díl vyšel o dva roky později, v roce 1999. O čtyři roky později byla firma zrušená, do té doby ale vydali ještě několik skvělých titulů jako Blade Runner nebo sérii Command and Conquer. Od té doby mě už ale žádný jiný dungeon tak nenadchnul, i když vzniky takové perly jako Dungeon Master 2 nebo Stonekeep. Žádný ale neměl takovou pohádkovou atmosféru jako Lands of Lore 1.

Hodnocení

     Legendární hra, která zaujme už jen tím, že není typická díky pohádkovějšímu zaměření.

10 z 10

Doom 1

Já, Legenda

     Nebyl první. Před ním bylo několik podobných her, jakými byl třeba Wolfenstein 3D od stejných tvůrců, nebo Blake Stone (obě hry ve své době vydal stejný vydavatel, Apogee, který sice má na kontě od id Software Wolfensteina 3D s pokračováním Spear of Destiny, ale následující hru Doom si už vydali lidé z id sami) nebo další. Pouze Doom ale přinesl něco, co překonalo vše, co tu doposud bylo. Nebyla to ani tak grafika, která překonala všechny tyto hry, ani to nebylo výborné ozvučení a příjemná hudba, ale byla to hratelnost. Hratelnost a síťová hra, která kromě klasického deathmatche přinesla i možnost kooperativního hraní, kdy jste s kamarádem mohli projít celý příběh.

Pekelný příběh

     Programátor John Carmack kdysi prohlásil, že příběh v 3D hrách je jako v pornu – může tam být, ale člověk ho neočekává. V té době to sice byla pravda, ale s příchodem hry Half-Life se vše změnilo. V roce 1993, kdy hra vyšla, tomu tak nebylo a tvůrci chtěli vytvořit akční střílečku, kde musíte zastřelit vše, co se hýbe. V pozadí se odehrával příběh o mariňákovi, který je vyslán na Phobos, jeden z měsíců Marsu, kde se objevují nějaké anomálie, které jsou zapotřebí prozkoumat. Po příletu se ukáže, že všichni jsou mrtví („Všichni jsou mrtví, Dave, všichni jsou mrtví!“ – Holy, Červený Trpaslík) a po základně se linou podivné zvířecí zvuky smíšené se střelbou.

     Více z příběhu rozvíjí knižní série Doom, která popisuje události na Phobosu, Deimosu a později i na Zemi. Příběh je psaný Ich formou z pohledu právě tohoto mariňáka a dá se přečíst rychle a svižně (i když kvalita je poněkud slabší, řekl bych i podprůměrná).

Design a programování

     Zatímco Wolfenstein 3D měl pouze plochá jednopatrová podlaží, kde neexistovaly zakulacené rohy, Doom už obsahoval všechny tyto vymoženosti. Zatočená schodiště, výtahy, vyvýšené podlaží, to vše obsahovala až později vydaná a nedoceněná hra Rise of the Triad. Doom tu byl ale první a udal směr vývoje 3D her. Tvůrci – John Carmack (programátor), John Romero (programátor), Adrian Carmack (grafik) a Tom Hall (designér) – pojmenovali svůj engine id Tech a následně ho poskytli dalším firmám, jakými byl třeba Raven Software, která v něm vytvořila hry jako je Heretic nebo Hexen. Poté přišel Quake s id Tech 2, Quake 3 Arena s id Tech 3, Doom 3 s id Tech 4 a nakonec Rage na id Tech 5. V době psaní tohoto článku je ve vývoji engine id Tech 6, na kterém poběží připravovaný Doom 4. Kdy ten vyjde, to je zatím ve hvězdách.

Trocha nostalgie

     Doom se dá hrát bez problémů i dnes. Na Steamu se dá pořídit v akci za přijatelnou cenu, ale pouze v provedení Ultimate Doom, která přidává ještě jednu kampaň navíc. Bohužel tato verze nefunguje multiplayerově a běží pod DosBoxem, což ale není na škodu. Pokud máte zájem o hraní hry s kamarádem, pořiďte si oba Doom 3 BFG Edition, která obsahuje navíc i první a druhý díl s možností online hraní. Tato edice jde zakoupit i na konzolích, sám ji mám na PS3 a musím uznat, že ani na velkých FullHD televizích a s ovládáním na gamepadu hra neztrácí nic ze svého kouzla. Dokonce bych řekl, že televize dokáže dodat hře tu správnou atmosféru, kterou si pamatujeme z dob prvního hraní.

Odkaz

     Doom měl několik následovníků. Když nepočítám pokračování Doom 2: Hell on Earth a Doom 3, vyšlo několik „remaků“ jako je Ultimate Doom (první díl Dooma se čtvrtou epizodou), Final Doom (obsahuje dvě epizody k Doom 2) a spousta dalších modů jako je Brutal Doom, Vanille Doom atd…

  

Hodnocení

Legendární hra, která se stala legendou už ve své době. Ne nadarmo se těmto hrám říká Doomovky.

10 z 10

Co kdyby... X-Com 1

Co kdyby hra UFO: Enemy Unknown nevyšla v roce 1994, ale v této době?

     První a druhou hru ze série X-Com považuji za jedny z těch nejlepších her, které ve zlaté éře herního průmyslu vznikly. Výborné strategie, management a taktické plánování ve spojení s líbivou grafikou ze hry udělaly klasiku svého žánru, kterou zatím nikdo nepřekonal. Ani remake z roku 2014, na který by se sice článek vztahnout dal, nicméně zde byla předělaná klasika do moderního hávu, nevytvářela se celá nová hra. Nicméně, co by ze hry bylo, kdyby původní hru z roku 1994 vytvořilo a vydalo letos třeba EA nebo Activision?

     Hra by díky tomu měla větší rozpočet, takže by obsahovala lepší grafiku, obsahovala by spoustu grafických efektů, díky kterým by jí s oblibou hráli mladší hráči a kvůli nim by byla upravená obtížnost, aby s ní neměli problémy. Protože děti, které nezvládnou dohrát tuto hru, nebudou kupovat následující pokračování, které začne vycházet pravidelně každý rok na podzim. Příběh hry bude stejný, ale v každém díle bude nová várka mimozemšťanů, kteří se pokusí ovládnout Zemi. Akorát bude jako plnohodnotná hra vycházet za plnou cenu jako klasická hra, nebude přinášet změny, bude stejný engine a kromě toho budou vycházet i další DLC, například barevné varianty bojových stíhačů, nové jednotky X-Com (samozřejmě bez zvýhodnění v soubojích) a nové zbraně (varianty stávajících zbraní, bez změny ve statistikách).

     Ve většině her je už zakombinovaný online režim. Nejinak by tomu bylo i tady. Hra by v případě EA vyšla pouze pro Origin a obsahovala by samozřejmě online aktivaci, která by kontrolovala pravost kopie. Online funkce by ve hře byly podobné jako v případě XCOM remaku, nicméně by zde byly doplněné ještě nějaké nové režimy (varianta fortressu nebo siege, případně commander režim, vše známe z Battlefield série). Samozřejmě s podporou mnoha DLC.

     Hratelnost by byla podobná remaku z roku 2014, takže o tu bych se nebál. Pokud tyto velké společnosti zvládnou udělat něco kvalitně, tak je to hratelnost, která vás donutí pokračovat, i kdybyste nechtěli. Už jen pro ten zážitek. Akorát herní doba by se snížila. Pokud by se mise opakovaly, nesměly by být tak časté a díky tomu by se hra dala dohrát třeba o 10 hodin rychleji. Mise by kopírovaly povrch území, kde spadlo/přistálo UFO, stejně jako v případě původní hry a vše by bylo zničitelné, opět stejně jako v roce 1994.

    Otázka pak pro hráče zůstává, zda má smysl kupovat/hrát hry, které by vydal nějaký velký moloch s vidinou velkého zisku, nebo důvěřovat menším společnostem, které hry berou vážně a pro které je tvorba hry pro hráče na prvním místě? Má smysl čekat na hru kvůli grafice, nebo obětovat super duper grafiku s tím, že hru utáhne skvělá hratelnost?

    

X-COM: UFO Defense

MICROPROSE

     Na začátku všeho stála hra jménem Laser Squad, kterou už si mnozí hráči nepamatují a nebýt toho, že jsem byl už od mládí experimentálním hráčem, taky bych o ní snad ani nezavadil. Nicméně tato hra z roku 1988 postavila herní základy a systémy, na kterých stavělo první UFO. Taky aby ne, pro MicroProse, studio, ve kterém působila legenda herního průmyslu, Sid Meier, ho naprogramovali o 6 let později (1994) právě tvůrci Laser Squadu. MicroProse si tak mohl mnout ruce, už takhle měli v oběhu několik velkých hitů, jakými byly třeba Civilization, Sid Meier’s Railroad Tycoon, Formula One Grand Prix, Master of Orion, Rex Nebular a nebo Transport Tycoon, který vyšel ve stejném roce jako UFO.

 UFO nebo X-COM?

     Pokud vás zarazil dvojitý název hry, jedná se o dvě různá jména jednoho díla. Rozdíl je akorát v místě vydání. Evropský trh měl hru pod názvem UFO: Enemy Unknown, zatímco na americkém trhu se hra jmenovala X-COM: UFO Defense. Ještě větší zmatek nám v tom udělal Steam a novodobý remake. Na Steamu hra vyšla pouze s americkým názvem, který na druhou stranu ladí s názvy pokračování a následných dvou spin-offů, zatímco remake z roku 2012 od Firaxisu, který vede již zmiňovaný Sid Meier, se jmenuje XCOM: Enemy Unknown. Bez pomlčky v názvu jednotky. V případě starší hry se jedná o ten samý produkt, v případě remaku se jedná o jinou hru, která by byla úspěšná i bez silné základny fanoušků originálu.

A konečně…

     Pokud se rozhodnete stejně jako já v této době hru rozehrát, připravte se na to, že se jedná o časově náročnou záležitost. Hlavní příběhová linka se dá dohrát zhruba za 30 hodin na lehkou obtížnost, pokud chcete mít vše na 100% (výzkumy, psionické tréninky apod.), hra se může podstatně prodloužit. A pokud chcete hrát do nekonečna, taky není problém.

     Příběh hry není moc důležitý, jedná se vesměs o to, že v blízké budoucnosti (rok 1998) budou hlášeny častější aktivity neidentifikovatelných létajících objektů, které postupně terorizují města a unáší lidi. Díky tomu se vlády světa semknou a nechají vzniknout organizaci X-COM, která se bude skládat z vojáků, vědců a inženýrů, kteří mají pomocí vědomostí a síly proti těmto návštěvníkům bojovat. K tomu jim dopomáhej Bůh a štědré finanční injekce spokojených států.

     Krátce po založení jedné takovéto buňky X-COM libovolně umístěné na povrchu zemském, se dostává ke slovu ekonomika a manažerské dovednosti hráče, které otestují navíc i taktické plánování, organizování a trpělivost. Hlavně tu trpělivost…

Hra začíná!

     Jako velitel X-COM organizace dostanete na začátku hned celou planetu Zemi, na které bude po vytvoření základny svítit malý čtvereček. Když si kolem něj uděláte pomyslné kolo v průměru zhruba 4cm, dostanete území, které zvládnou monitorovat základní malé radary, které jsou vybudované hned po založení svého útočiště. V případě, že si budete chtít základnu upravovat, otevře se budovatelské/manažerské rozhraní, na kterém vidíte celou základu s rozmístěním budov a volby činností. Takovýchto základen můžete postavit celkem osm, ale musíte na ně mít dostatek financí, údržba taky něco stojí.
     Rovnou dostanete do rukou hrstku vojáků, vědců a techniků, k tomu dva bojové letouny a jeden přepravní. Budovy na základně jsou zredukovány na to nejnutnější a stejně tak zásoba munice a zbraní. První kroky tedy budou muset vést k vybudování obytných prostorů a skladů a pak se můžete vrhnout na to nejdůležitější v budovatelské části hry, k výzkumu, kterým je možné odkrývat nové a silnější zbraně nebo technologie. V pozdější fázi hry je možné provádět pitvy nebo výslechy ufounů, které mohou odhalit důležité informace o mimozemských rasách, technologiích nebo kultuře.
     Poté, co opustíte budovatelské rozhraní, vrátí se hra do geografického pohledu, kde posouváním času čekáte na nějakou pořádnou akci, která na sebe nedá dlouho čekat. Radar vám oznámí výskyt neidentifikovatelného létajícího objektu, který přelétá poblíže základny. Vy pak na něj můžete poslat bojovou stíhačku, nebo v případě, že přistane, tak výsadkové letadlo. To můžete poslat ve většině případů i na sestřelené UFO. A tady začíná ta nejlepší fáze hry. Tahová strategie.

No tak, chlapi, chcete snad žít věčně?

     Po přistání nebo zřícení mimozemského plavidla dostáváte do rukou ovládání svých vojáků, které si před každou misí můžete vyzbrojit, a pak už na vás čeká velká mapa, která mění svůj vzhled a vegetaci podle geografického umístění. Pokud přistanete na poušti, očekávejte písek, duny a malé pyramidy, v džungli vegetaci, v Antarktidě sníh atd.

     Každá mise začíná v letadle a každému svému vojákovi musíte určit, kam má jít a zda si má pokleknout nebo zůstat stát. K tomu má určeno několik hodnot jako jsou Akční body, Energie, Zdraví nebo Morálka. Akční body určují počet pohybů, které může voják vykonat za každé kolo hry. Energie je na tom podobně, nicméně čím více pohybu a čím více odehraných kol, tím klesá energie a i když máte hodně akčních bodů, pokud nemáte energii, nepohnete se. Zdraví je údaj o tom, kolik váš voják vydrží a morálka ovlivňuje chování vojáků. Pokud máte všechny naživu, voják je v pohodě. Pokud vám ufon zabije kolegu, morálka se snižuje. A pokud překročí určitou hranici, může voják zpanikařit, nebo je možné ho ovládnout. Tato hodnota je asi tím nejdůležitějším faktorem v bitvě. Se slabou morálkou budete mít problém dokončit misi. Ve velice vypjatém momentu se totiž může stát, že váš voják zpanikaří, odhodí zbraně a rozeběhne se někam, kde čeká ukrytý mimozemšťan a ten ho pak zabije. V případě teroru městečka nebo útoků na základny je morálka hodně rozhodující.

     Nakousl jsem zde typy misí. Vzhledem k tomu, že hra byla vytvořená před 21 lety, nemůžeme zde hledat zázraky v různorodosti. Prakticky vzato zde musíte plnit hlavně klasické mise s mimozemskou lodí, kde stačí pozabíjet nebo zajmout všechny ufony. Navíc pořádají ufoni útoky na města, která musíte zachránit a pak je tu ještě situace, kdy si vytvoří základnu někde na Zemi a vy jí musíte zničit, protože vláda toho postiženého státu s nimi podepíše smlouvu a vám nedá ani dolar. Jednou za hodně dlouhou dobu se vám může dokonce stát i to, že ufoni přepadnou vaší základnu. To se pak boj odehrává tam a hra hned dostává jiný rozměr. Je pak osobnější.

     Po dokončení mise dostanete verdikt ohledně úspěšnosti nebo opaku, vlády vás pak chválí a v případě častého ochránění před šmejdem z vesmíru vám přidají i peníze k měsíčnímu vyúčtování.

Rozmanitost

     Velkým plusem hry je její rozmanitost. V případě výzkumu máte skoro pořád něco na zkoumání, inženýři vyrábí zbraně, stroje a munici jako na běžícím páse a vy si pak vše můžete prohlédnout v encyklopedii. Zde pojmenovanou jako UFOpedia. Jak jsem zmiňoval hru Civilization, tak z ní je čerpán námět na tuto sbírku veškerých poznatků a výsledků z výzkumu.

     A že toho je na zkoumání hodně. Máme tu dostatek mimozemských druhů (Sectoid, Muton, Floater, Chryssalid, Snakeman a další), lodí a technologií, které vám odhalí záměry mimozemšťanů, jejich historii a jejich hlavní základnu. Každý výzkum vám zabere nějakou dobu, která je odvozená podle počtu vědců a stejně tak tomu je i v případě výroby. Pokud ale postavíte více budov pro výzkum, zkrátí se vám doba zkoumání, ale už se vám na základnu nevejdou sklady nebo obrana. Je to dilema.

Nadčasovost

     Když člověk hraje tuto hru v moderní době, říká si, jak dalekou cestu hry ušly v případě grafiky. Na druhou stranu si ale neuvědomuje to, jak revoluční hra už ve své době byla a jak by mohla konkurovat i nedávno vydaným hrám. Dokázala v sobě skloubit několik herních žánrů (Strategie, RPG), měla trojrozměrný zničitelný terén, zaměřovala se na detaily, statistiky, vzdušné souboje, výzkumy… Takhle bych mohl ještě nějakou dobu vypočítávat její klady, ale je lepší, aby si jí každý zahrál sám a sám pak objevoval, co nového mu hra může přinést. Ať už v případě zážitků nebo emocí, kdy například hledáte po celé mapě posledního živého mimozemšťana, který se schoval u vás v letadle, nebo vám do letadla s několika nepotřebnými vojáky přijde Chrissalid. Prostě tahle hra to má stále v sobě, dokonce i po 21 letech od vydání. A to se podaří jen málokteré hře.

Odkazy

     Na tuto hru plynule navazuje pokračování X-COM: Terror from the Deep, které nás zavede na dno oceánů, na zaoceánské lodě nebo do přístavů. Po nějaké době přišlo další pokračování X-COM: Apocalypse, které nás zavedlo do roku 2084 a i když vznikalo další pokračování X-COM: Genesis, hra nikdy nevyšla a práva pak dostala na starost česká společnost ALTAR Interactive, která na motivy zrušené hry vytvořila UFO: Aftermath a její dvě další pokračování. Poté se hra vrátila k Sidu Meierovi a jeho Firaxisu, kde vytvořili výše zmiňovaný remake, který přinesl starou hratelnost do nového kabátu. Pravda, hra sice měla neduhy novodobých her (zjednodušené ovládání, jednodušší herní systém a více efektů), ale jednalo se o důstojného nástupce.

Hodnocení

     Nadčasová hra, která v sobě míchá několik herních žánrů a každý sám o sobě je bezchybně zpracovaný a vhodně umístěný. 

10 z 10

 

Přivítání

Vítejte, vítejte, jste tu poprvé? Ještě jsem Vás tu neviděl, čím to bude? A to si říkáte fanoušek starých dobrých her? Opravdu? A to jste na této stránce poprvé? A kde že to jste? No přeci na stránkách "Retro Gamer", stránkách určených oslavě právě starých dobrých her bez omezení platformy. Takže tu najdete články o hrách z automatů, z konzolí NES, SEGA atd. a hlavně ze zlaté éry PC. Už slyším to Vaše "Aháááá..." a co to vidím, nostalgický úsměv? Já věděl, že jste tu správně, že Vás ten vyhledávač správně nasměroval. Teď Vás tedy nebudu rušit, hledejte si to, po čem toužíte a doufám, že se tu s Vámi zase někdy setkám!